Kulturní odpoledne

Jako odpolední program oslav byla zvolena zájmová činnost za doprovodu námi velice známé klubíčko Klubíčko, ve které je nyní zvukař a dříve kytarista i trenér Jaroslav Linda a bývalý úspěšný košický fotbalista Vlastimil Bronec. Je vidět, že košičtí fotbalisté jsou opravdu univerzálové. Tančníkům se na přírodním parketu příliš nevystřídalo. Hudba lákala především tu nejmladší generaci a jejich taneční kreace vzbuzovaly na tvářích diváků úsměvy. Jejich taneční kreace většinou narušovala přítomnost plenek Pampers. Jedinou nevýhodou byla jejich únava po předešlém dni, který celý strávili na svatbě a měli tak hraní jak se říká „plné brýle!“. I tak, ale všechny diváky potěšili svým vystoupením a celý jejich repertoár oživil oslavy.

            Další částí výročního odpoledne bylo vyznamenání a obdarování drobnými památečními dárky se znakem Sokolu Kšic všem lidem, kteří se na fotbale ve Kšicích podíleli.

            O přestávce hudební skupiny se všichni diváci mohli soustředit pouze na gala představení odehrávající se na trávníku. Posledním fotbalovým zápas jako již tradičně bylo utkání ženy vs. muži.

            Nejdříve nastoupilo družstvo něžného pohlaví a to v čele se  Sněhurkou a za ní následovalo sedm trpaslíků. Štístko. Rejpal, Kejchal, Dřímal, Stydín, Šmudla a Prófa byli aktéři dnešního klání.Jediným rozdílem mezi našim pohádkovým týmem a pohádkou byla výška, ale to legraci určitě nezkazilo. Od diváku ovšem největší obdiv sklidila Sněhurka v podání paní Věrky Šetlíkové.

            Obecenstvo již jen netrpělivě čekalo, čím překvapí pánové. Podařilo se, i oni byli výborně ustrojení, tolik bezdomovců se ve zdejší obci ještě neobjevilo. Potkat je někde, určitě je obcházím velkým obloukem.

            Rozhodčí Pier Lugi Colina odpískal začátek utkání, ale tohle s fotbalem opravdu nemělo nic společného. Šlo hlavně o pobavení přítomných diváků a nezranění bosých bezdomovců kopačkami, které měli trpaslíci a Sněhurka na nohou.

            Po skončení utkání, které všichni přežili ve zdraví se opět kapela ujala svých nástrojů. Kapelník ze sebe ještě naposledy vyplodil pár tónů, ale unavené hlasivky už nápor nepobíraly. Po několika písničkách na přání, se Klubíčko se svými fandy loučilo. A mohly začít ty pravé hody.